Proč institut vzniknul?
Krize mají tendenci odhalovat nedostatky a poskytovat příležitosti ke zlepšení. Krize COVID-19 vrhla světlo na velké problémy ve vědecké komunitě, z nichž některé byly dobře známé již před pandemií. Jednou z nejdůležitějších hodnot ve vědě je nezávislost a recenzní řízení (tzv. peer review), ve kterém musí být průmyslové a politické zájmy transparentní a podrobeny přísnému zkoumání a kritice.
Když je snaha o vědecké bádání zkorumpována politickou kontrolou nebo zájmy průmyslu na ziscích, ztrácíme nejen důvěru veřejnosti, ale také schopnost přinášet nové objevy a inovace. Věda byla v minulosti často zneužívána k ospravedlnění politických cílů. Takto pokřivená věda se stává nesmírně nebezpečnou – už nehledá pravdu, široká veřejnost ji však stále do značné míry důvěřuje a proto přijímá její závěry.
Kromě přímého politického a korporátního zasahování do vědy odhalila krize COVID-19 nebezpečí příliš těsného propojení mezi vládami a korporátní mocí. Drastická a nezákonná opatření byla přijímána bez dostatečných vědeckých důkazů, případně poháněná jejich nesprávnou interpretací nebo dokonce jejich neznalostí. Mainstreamová média a sociální platformy – často také ve vlastnictví korporací – dále tuto fúzi vládní a korporátní moci prohloubily a upevnily.
Zastrašování, zesměšňování a pronásledování jednotlivců a subjektů s alternativními názory, kteří se odvážili zpochybnit vnucený narativ, narušilo naši důvěru v demokracii. Pozorovali jsme potlačení časných léčebných protokolů, zejména u starých léků s potenciální novou indikací (tzv. repurposing). Mnoho odborníků alternativní názory sice zastávalo, ale nahlas se neodvážilo ozvat, což nepomohlo. Jiní vědci a výzkumníci problém naopak ještě zhoršili tím, že se na dehonestaci svých kolegů podíleli, přičemž někteří v tomto stále pokračují.
Byli jsme svědky velkých přešlapů organizací veřejného zdraví. WHO zpočátku negovala riziko přenosu viru z člověka na člověka, šéfka CDC v americké televizi prohlásila, že jakmile je člověk jednou očkován, tak se již nemůže nakazit ani nemůže infekci přenášet, FDA schválila vakcíny pro nejmenší děti navzdory naprostému nedostatku tvrdých vědeckých důkazů o jejich účinnosti a bez dostačujících údajů pro analýzu rizik a přínosů u dětské populace.
Tyto a další přešlapy vedly k hluboké ztrátě důvěry veřejnosti v instituce, stejně jako k erozi důvěry veřejnosti ve vědeckou komunitu a vědu samotnou. Myslíme si, že krize odhalila neudržitelnost současné organizace vědy. Když se vědecké záležitosti dostanou před oči široké veřejnosti, hledání pravdy je velice snadno a rychle zastíněno politickými a korporátními agendami.
Vědecký establishment selhal ve své roli vzoru kritického myšlení a nestranného úsudku. Univerzity – tradičně považované za bašty vědecké integrity a svobody slova a myšlení – často propagovaly nedokázaná a přehnaně radikální stanoviska, tiše tolerovaly či nahlas schvalovaly cenzuru a podporovaly neoprávněná a drastická opatření. Mnoho těchto tendencí je patrných ještě dnes, kdy se stahují odborné články po řádných recenzních řízeních jenom proto, že zpochybňují oficiální/mainstreamový vnucený narativ.
Některá selhání lze vysvětlit systémem současného financování vědy. Většina akademického výzkumu je totiž závislá na státním financování, které je náchylné k politickým vlivům. Na druhé straně soukromé financování je poháněno motivem zisku. Skutečně nezávislá věda – usilující o pravdu bez ohledu na zisk, přístup ke grantům nebo politickou agendu – téměř neexistuje. To brání pokroku a prohlubuje ztrátu důvěry ve vědeckou komunitu.
Zajištění financování a grantů je podmiňováno rozsáhlými publikačními záznamy, což vytváří neúprosný tlak na zveřejnění co největšího počtu odborných publikací. To vedlo k takzvané replikační krizi, která zamořuje řadu vědeckých oborů. Tato krize je charakterizována tím, že u podstatné části současných vědeckých prací není možné je zopakovat tak, aby se došlo ke stejným výsledkům. To vrhá vážné pochybnosti na jejich validitu. Bohužel, již celá generace vědců v tomto toxickém prostředí vyrostla a nepoznala nic jiného.
Kromě toho je při zvažování, zda a jak implementovat vědecké poznatky do tvorby politiky, nezbytné tak činit prostřednictvím otevřené a skutečně svobodné mezioborové spolupráce. Otázky jsou obvykle nesmírně komplexní (tzv. wicked problems) a vyžadují vstupy z různých oblastí včetně těch, které nejsou součástí přírodních věd, jako jsou psychologie, sociologie, politologie, náboženská studia, filozofie a další. V neposlední řadě by měla být při aplikaci vědeckých poznatků vždy plně respektována základní lidská práva, svoboda jednotlivce a prostá lidská důstojnost.
V reakci na výše zmíněné výzvy, kterým čelí současná věda a společnost, zakládáme novou organizaci, Institut pro nezávislou vědu a svobodnou společnost (zkráceně SCIFREEDOM) se sídlem v Praze. Praha je město, které definovalo význam (nejen náboženské) tolerance svým Majestátním listem vydaným císařem Rudolfem II. v roce 1609. Tento edikt, vydaný v Praze, poskytl občanům Čech náboženskou svobodu a umožnil katolíkům i protestantům otevřeně praktikovat své víry, aniž by čelili sektářskému násilí. Jsme v bodě, kdy potřebujeme nový Majestátní list, který zajistí svobody pro výzkum a redefinuje vztah vědy a státu na jiných základech, sloužících veřejnosti a otevřeným diskusím.
Naším posláním je usilovat o hledání pravdy, podporovat přístup založený na důkazech napříč obory, provádět nezávislý výzkum, pěstovat a bránit otevřený dialog ve společnosti, nabízet vzdělání laické i odborné veřejnosti a řešit další výzvy současné vědy.